Specialisté na péči o klienty
s Alzheimerovou nemocí

Historie a současnost

Ze zápisu Občanské záložny v roce 1892:

„Valná hromada již v roce 1882, jak bylo již dříve řečeno, pojala úmysl utvořiti potřebný fond ke stavbě „Opatrovny dětské“, ve které by dítky dělníků a chudých rodičů měly bezpečný útulek a zábavu. Od toho roku pamatováno každoročně  při rozdělování zisku na účel ten a vzrostl fond „Opatrovny". Do konce roku 1890 na 16.653 zl.. Dne 28.června usnesl se výbor, že jest ochoten od p. Františka Slanaře zakoupiti od jeho zahrady potřebnou plochu ku stavbě „Opatrovny“ a to jeden čtverečný sáh zdi po 10 zl. S výhradou, že potřenou plochu vyměří pan Kroutil, inženýr z Kolína, který za tím účelem do Kouřimě byl pozván.

V týdnu zakoupeno dle vyměření pana inženýra 109.5 sáhu zahrady a 21 sáhů zdi za úhrnou cenu 2605 zl.. Potřebné plány a rozpočet vypracovali pp.stavitelé František Zidlický a Antonín Kamarád. Poněvadž od p. Františka Slanaře koupený pozemek nedostačoval pro stavbu a zahradu k opatrovně, propůjčila záložna část své zahrady“ z Parkánů“ do Malotické ulice ústící a darovala ji v pozdější době postavené Opatrovně. Dne 13.prosince zadána stavba Opatrovny po příslušném ofertním řízení staviteli panu Židlickému za cenu 17.450 zl. 95 kr. a nežli se přikročilo ke stavbě, došla od občanů zdejších žádost, aby byla postavena školní budova pro dívky.

Žádost tu vyřídil výbor příznivě a projednal se stavitelem Židlickým stavbu dvoupatrové budovy za příplatek k dřívější ceně v obnosu 6950 zl., zemská školní rada pak zřízení měšťanské školy dívčí v našem městě, po předchozí komisi povolila a tím vyšší vzdělání našich dívek z celého okresu umožnila, neboť dosud v celém okrese jest jediná škola měšťanská v Kouřimi, která umožněna zásluhou a obětavostí jubilantky, Občanské záložny v Kouřimi a tím provedla velký kulturní a hospodářský čin pro celý okres, neboť od roku 1892 mohou dáti rodiče celého okresu své dcerky vzdělávati na měšťance v Kouřimi a nemusí se značným nákladem vysílati do cizích vzdálených škol měšťanských.

Roku 1892 dostavena nákladem jubilantky “Měšťanská škola dívčí“, která dne 1.září byla slavnostně vysvěcena a předána občanskou záložnou pro účely výchovy a vzdělávání dívek.“


Budova byla využívána jako měšťanská škola v 19. a 20. Století .

Dlouhou dobu budova chátrala a nebyla plně využita. V roce 2003 jsme ji od města Kouřimi odkoupili s cílem zachování důvodu zřízení budovy: "Využití pro obecně prospěšnou činnost - Domov se zvláštním režimem zaměřeným na klienty s Alzheimerovou nemocí“
původní budova nová budova

Budova prošla kompletní rekonstrukcí včetně nových inženýrských sítí (voda, plyn, elektřina, topení).

Projekt byl pojat jako nízkoenergetický. Budova byla kompletně zateplena (významně nám pomohla dotace z ČEA), dále byla zakoupena a instalována tepelná čerpadla (za přispění SFŽP). Na výměnu oken přispěl částkou 100 tis.Kč Středočeský Kraj. Původní třídy byly rozděleny na 2 a 3 lůžkové pokoje, každý s vlastním sociálním zařízením. V projektu se dále nezapomnělo na centrální koupelny, čisté, špinavé prádlo, desinfekce, sesterny, prostory skladů, společenské místnosti a bazén. Při stavebních pracech jsme zbourali kotelnu a uhelnu a na jejich místě vyrostla jídelna a přípravna. Financování tohoto projektu probíhalo na základě osobních finančních zdrojů a pomoci několika bank. Projekt se stal skutečně velmi osobním a celoživotním dílem rodin Linhartových a Brabcových.

upravená zahrada

Historie – úryvky ze školních kronik

1892 – výuka ve školní budově. Na provoz školy byly zřizovány sbírky, které byly využity i na kulturní činnost dívek.

1948 – značné zlepšovací úpravy. Zvlášť pečlivě byla zařízena v budově dívčí školy vzorná školní kuchyně pro dívky střední školy.

1949 – bývalé školy měšťanské přezvány byly na školy střední (II. stupně). Jsou to čtyřtřídní chlapecká a čtyřtřídní dívčí. Ředitelka školy Albína Weinzeltlová, rodem z Drhovic u Tábora.

1951 – školní rok byl zahájen, jak obvykle, žákovským shromážděním všech místních škol. Zúčastnila se ho předsedkyně, kulturní referent a zástupci MNV, rodiče žáků.

Nicméně zajímavý a pestrý byl i život na střední škole dívčí. V roce 1951 měla 106 žákyň.  Žactvo má svou žákovskou organizaci, která měla v roce 1951 7 žákovských shromáždění. Pořádala 10 různých: vzorného chování, péče o zdraví, čistoty….apod. Ve 4 pionýrských oddílech je 66 žákyň, 31 pionýrek vložilo při 72. Narozeninách generála Stalina slib a dostalo pionýrský šátek, spolu s 10 žáky střední školy chlapecké. Na škole byl zřízen mičurinský kroužek pro 17 žákyň I. a II. Třídy. Vedoucí je učitelka domácích nauk Marie Rákosová. MNV jim dal k dispozici mimo školní zahradu a též terasovitou zahradu v Růžové ulici. Dívky poznávající nové mičurinské metody v pěstění rostlin. Pěstovaly zeleninu brambory z klíčků, pokusily se o jarovisací obilí. Zasázely 200 sazenic moruší. Všechny žákyně jsou členkami Dorostu Českého Červeného kříže. Účastní se kurzu první pomoci po 4 měsíce. Různých oslav a vzpomínek na významná výročí bylo ve škole 15 a mimo to žákyně přispěly u programu 6 veřejných podniků. Společně s ostatním Kouřimským žactvem zúčastnily se divadel, filmů a i ve škole bylo uspořádáno při každé příležitosti promítání českého filmu zvukového, vlastním strojem, jako doplněk vyučování. V tomto roce bylo také uspořádáno 5 exkurzí do podniků a výlet do Prahy k návštěvě veletrhu a Národního divadla.

1955 – budova školy dostala novou fasádu. Původní novorenesanční fasádu z 80. Let minulého století nebylo možno zachránit. Nebylo možno ani zachránit městský znak nad vchodem, který prý vymodeloval za svých studijních let akademický sochař, kouřimský rodák Jan Evang. Růžička a v němž položil na Cimbuří, mezi věžemi znaku „Knížecí čapku“, jako vzpomínku na středověké Děpoltice, jejichž knížecím udělením, za času Přemysla Otakara II. – tedy před založením města kouřimsko bývalo. Z poprsí J. A. Komenského, umístění v průčelí, se při snímání rozpadlo. Nová fasáda jest úplně hladká, nerozčleněná a působí v okolí, které stále zachovává svůj starý ráz, nezvyklým dojmem.

Dále je také popsáno jak dívky – žákyně v zimě dostávaly polévku a v létě mléko. Každý rok se škola přes prázdniny malovala. Kolik bylo dívek každý rok ve škole. Kdo ve škole vyučoval. Zápisy z porad. Škola měla také školníka nebo školnici, která se starala o pořádek.