Specialisté na péči o klienty
s Alzheimerovou nemocí

Mírné stádium

Co čeká ošetřovatele nemocného, jehož nemoc postoupila do druhého stadia? Vaše nejsilnější obavy mohou pramenit z toho, že život, jak jste si ho vy i vaši blízcí vysnili a představovali, začíná nabírat úplně jiný směr. Zdá se vám, že mnoho dřívějších schopností nemocného je nenávratně ztraceno. Přesto jich velmi mnoho zbývá! Klíč ke spokojenosti a šťastnému životu nemocného je soustředit se na schopnosti a dovednosti, které ještě zůstávají funkční. Ať už se musíte vyrovnávat s nejrůznějšími změnami, vždy je třeba, abyste si uvědomovali, že je to právě Alzheimerova nemoc, která způsobuje problémy a že osoba, o kterou pečujete, často nejedná z vlastní vůle ani s nějakým zlým úmyslem.

Změny v mozku v mírném stadiu nemoci
Jak Alzheimerova nemoc postupně přechází z raného do mírného stadia, poškození mozku se šíří do temenních mozkových laloků. Jestliže k tomu dojde, ztrácí nemocný schopnost integrovat zrakové vjemy, zvuky a pocity těla.

  • v mírném stadiu nemoci již došlo k mnoha ztrátám, přesto zůstává ještě dost schopností, zvláště úsudek, sociální dovednosti a schopnost vykonávat některé komplexní úlohy. Ošetřovatel by se měl zaměřit na posilování těchto funkcí, které zůstávají ještě nepoškozené
  • v tomto stadiu má nemocný již potíže se samostatně oblékat, často se ztrácí nebo je dezorientován a není schopen si vzpomenout, jak se používají některé předměty
  • nemocný má také potíže o něco požádat i o pomoc, protože Alzheimerova nemoc již poškodila v mozku oblast řeči
  • v tomto období pacienti obvykle přicházejí k lékaři. Pokud je již postižen temenní mozkový lalok, kompenzační mechanismy čelního laloku již nejsou dostatečné. Členové rodiny a přátelé si začínají uvědomovat, že nastal problém, vyžadující odborné lékařské vyšetření.


Rady pro ošetřovatele v období mírného stadia nemoci
Ošetřující osoba se dostává do mnohem náročnější fáze spolupráce s nemocným. Musí si uvědomit, že pacient již není schopen samostatně zvládat některé činnosti. Je zapotřebí dalších osob, aby bylo možné poskytovat kvalitní péči a zajistit odpovídající bezpečnost. Zatímco doposud jste byli pro vašeho blízkého obhájcem, teď se stáváte vyjednavačem.

Přestože byste si přáli, aby váš blízký mohl rozhodovat o svých záležitostech zcela samostatně, stále přibývá situací, které vyžadují vaši kontrolu. Potíže v jednání, jako například nejistota a rozrušení, se v této fázi začínají projevovat silněji a nemocný potřebuje intenzivnější dohled. U osob s tendencí k rozčilení je obvyklé, že se jejich chování zhoršuje odpoledne a navečer.

Může se vám stát, že se začnete chovat nepříjemně. Obvykle jste naštvaní na nemoc, ne na svého partnera. Vždycky je dobré si věci vyjasnit a snažit se vycházet, jak nejlépe to jde. V této fázi nemoci hledáte rovnováhu mezi vlastními potřebami a potřebami osoby, o kterou pečujete.

Buďte připraveni na svůj obranný mechanizmus či negativní postoj nemocného nebo rodinných příslušníků, zvláště pokud je nutné provést změny v uspořádání životních podmínek.

Přemýšlejte o tom, jak osobě s Alzheimerovou nemocí odpovídáte. Pokud je pacient agresivní, položte si otázky: „Ohrožuje mě to nějak?, Jsem schopen situaci zvládnout?“ Často se můžete vyhnout ohrožení jednoduše tím, že ustoupíte o pár kroků zpět a chvíli počkáte. Naopak, pokud například nemocný míří ven z domu, třeba na rušnou ulici, je potřeba, abyste zasáhli nekompromisně.

Porozhlédněte se po pomoci zvenčí, po odbornících. Rozdělení úkolů mezi další osoby vám pomůže udržet si síly a energii, kterou budete potřebovat, až nemoc vašeho blízkého postoupí do dalšího stadia.

Paměť
Konverzace začíná být v tomto období obtížná, protože nemocný si již není schopen zapamatovat myšlenky tak dlouho, aby je dokázal vyjádřit slovy. A není ani schopen na vyřčené otázky odpovídat. I když se zdá, že krátkodobá paměť již vůbec nefunguje, dlouhodobá paměť může být ještě funkční.

Podporujte paměť
Smiřte se s tím, že osoba, o kterou pečujete, si možná nepamatuje, co řekla před chvílí a ani to, co řekla včera – co je zrovna na programu, jaké jsou plány na cestu, ani kde se nacházejí běžné věci denní potřeby, jako například nádobí, příbory apod. Je potřeba, abyste často připomínali, co se bude dít. Využívejte různé příležitosti ke vzpomínkám. Prohlížejte si rodinná alba a fotky a vzpomínejte na hezké chvíle. Zpívejte společně známé písničky, které evokují vzpomínky a příjemné emoce.

Podporujte zbývající vzpomínky
 Pro ošetřovatele může být velmi náročné, jestliže osoba, o kterou pečují, není již schopna plnit ani nejjednodušší úkony. Tato změna nastane obvykle náhle. Najednou zjistíte, že pokud řeknete:„Vyhoď to prosím do koše“, nemocný nechápe, co po něm chcete, a není schopen úkol splnit. V tu chvíli asi pocítíte velkou úzkost. Teprve až když si postupně začnete na podobné situace zvykat, naučíte se s tímto faktem vyrovnávat. Nepřestávejte nemocnému dávat úkoly. Jen nezapomínejte, že je potřeba, abyste nemocnému pomáhali úkoly plnit. Snažte se mu neustále připomínat, co všechno je stále ještě schopen zvládat a že je stále milován a oceňován.

Jazyk a řeč
Vzájemná komunikace mezi ošetřovatelem a nemocným je velmi důležitá. Ovšem často také velmi obtížná. Je součást procesu péče o nemocného. Někteří lidé mohou opakovat stále dokola stejné zvuky či věty nebo mohou začít mluvit svým rodným jazykem, i když je léta nepoužívali. Pokoušejí se dorozumět. Snažte se je pochopit a porozumět jim. Je také možné, že nemocný vkládá do vět nevhodná slova, například:“Chci si sníst své vlasy“, namísto věty:“Chci si učesat vlasy.“ Dejte mu na vědomí, že mu rozumíte a nijak zvlášť se ho nesnažte opravovat.

Vytvořte pozitivní prostředí
Nechte nemocného, ať vypráví historky, i když je říká stále dokola. Mějte pro nemocného rezervní zubní protézu a pravidelně kontrolujte, zda mu v ústech správně sedí. Vyhněte se výrazům, které se dají vyložit příliš doslovně, například:“ skoč do postele“ nebo „kopni to do sebe“ apod. Nikdy se s nemocným nehádejte. Jediné, čeho dosáhnete, je, že bude rozčilený, zmatený a frustrovaný. Zamyslete se nad důvodem, proč se s ním přete, a zeptejte se sami sebe:„Ohrožuje tato záležitost nějak život?“, „Je nebezpečné, aby nemocný vyšel sám na rušnou ulici?“ Pokud ano, pak musíte především dbát na zachování bezpečnosti. Pokud se ale jedná o malichernosti – zda kalhoty, které si obleče, jsou černé nebo modré, pak neztrácejte čas ani energii. Vždy přistupujte k nemocnému zvolna a dívejte se na něj, když mluvíte. Dávejte si pozor na výraz svého obličeje, nemocný si může odvozovat vaši náladu z vašeho výrazu, zvláště pokud jste zrovna deprimováni jeho chováním. Snažte se omezit hluk. Povídejte si, pokud možno, v klidném, tichém prostředí. Vyhnete se tak tomu, že nemocný bude vyrušován či bude přijímat nevhodné informace. Nemějte přehnané nároky. Snažte se vyvolávat smích a veselost. Humor či jemné vtípky často pomáhají ošetřovateli překonat obtížné chvíle. Přesvědčit někoho o tom, že má jít spát či do koupelny je snazší, pokud si z toho uděláte legraci. Snažte se mluvit příjemně a s lehkostí. Používejte takový tón hlasu, jaký byste si přáli od ostatních.  Nezvyšujte hlas. Často, když nemocný ihned neporozumí, má pečující osoba tendenci mluvit zvýšeným hlasem. To však nemocného jen rozčílí a komunikace se stane obtížnější.

Zjednodušte a buďte trpělivý

Rozdělte komplexní úlohy na jednotlivé, konkrétní kroky tak, abyste nemocnému umožnili úspěšně splnit úkol. Zajistěte, aby vykonával vždy jenom jeden krok. Někdy ošetřující osoba chce, aby nemocný vykonával několik věcí najednou, ale neuvědomuje si, že už toho není schopen. Nespěchejte, nechte si vždy dostatek času na oblékání nebo přípravu jít ven. Volte oblečení, které se snadno obléká, například ponožky bez paty, dají se navlékat všemi směry. Vybírejte šaty se zapínáním vpředu, oblečení se suchým zipy apod.
Soustřeďte se na běžné věci a úkoly, na které byl nemocný zvyklý ještě před nástupem nemoci, například umývání nádobí, stlaní postele, skládání prádla, práce na zahrádce apod. Lidé s dementním onemocněním postupně ztrácejí schopnost učit se novým věcem.

Uspořádejte vhodné prostředí

  • používejte dětské pojistky na zásuvkách
  • zvažte, zda není třeba namísto schodů zařídit rampu
  • z bezpečnostních důvodů odstraňujte ze sporáku knoflíky
  • prohlížejte koš na odpadky a popelnice, protože nemocný může zahodit něco cenného
  • schovávejte sirky a zapalovače
  • odstraňte malé koberečky a volné rohožky, po kterých je možné snadno uklouznout
  • odstraňte odpadkové koše z koupelny a z ložnice, protože nemocný by je mohl považovat za záchodovou mísu
  • mycí a čisticí prostředky ukládejte na bezpečném místě nebo je zamykejte
  • uchovávejte na bezpečném místě léky. Zvykněte si podávat je v pravidelnou dobu
  • stále kontrolujte, jestli je okolí nemocného bezpečné. Nepotřebuje si při oblékání nebo mytí sednout? Je schopen se sám oholit? Nainstalujte potřebné doplňky v koupelně či na záchodě (zvýšené sedátko na toaletu, do vany, madla do sprchy apod.)

Sociální schopnosti

Nemocný v mírném stadiu nemoci nemusí rozumět všemu, co se děje v sociální rovině. Možná by chtěl být s ostatními v kontaktu, ale neví, jak jednat, a tak se uzavře anebo prostě sedí a dívá se do prázdna.

Rady

  • informujte včas členy rodiny a známé, připravte je na přicházející změny
  • zvažte, která denní doba je pro rodinná setkání nejvhodnější. Návštěvy přes den jsou lepší než večer. Upozorněte rodinu a přátele na potíže s pamětí a zapojte nemocného do rozhovorů
  • domluvte se s rodinou a přáteli, aby nemocnému telefonovali v pravidelnou dobu. Rozhovory by měly být krátké. Hovořte například o situacích z minulosti, které by si nemocný mohl snadno vybavit. Po skončení telefonátu nemocného s jeho přítelem si ještě chvilku povídejte – o tom, kdo volal, jaký má k nemocnému vztah atp., aby si nemocný osvěžoval paměť
  • dávejte nemocnému vhodné dárky – například oblíbené jídlo, audiokazety s namluvenými knihami, dárkové poukázky k holiči nebo na manikúru, doma vyrobené poukázky na projížďku autem nebo na společnou procházku. Jen nezapomeňte, že nemocný může vše schovávat nebo vyhazovat a darovanou/jakoukoli věc již nemusíte najít

Stolování

Pokud obědváte doma, například obložené chleby a ovoce, nakrájejte jídlo na kousky a položte je na stůl. Vybídněte nemocného, ať si sousta nabírá postupně. Pokud jíte v restauraci, pomozte nemocnému s výběrem jídla. Bude to asi vyžadovat jistou dávku trpělivosti, protože vás možná zpočátku bude odmítat. Nalévejte sklenice jen do poloviny. Podávejte jídlo v misce či na talíři se zdviženým okrajem, aby bylo snazší je nabrat na lžíci nebo na vidličku a aby nevyklouzávalo z talíře. Nebraňte nemocnému jíst rukama. Podávejte jídlo kvalitní, s dostatečnou nutriční hodnotou. Velikost kusů by měla odpovídat vždy jednomu soustu.

Jak můžete svého blízkého podpořit?

  • uvědomte si, že váš blízký může mít špatný odhad toho, co je pro něj nebo okolí nebezpečné
  • akceptujte starosti a strach nemocného. Umožněte rozhovor na toto téma a ujistěte jej, že mu pomůžete vyřešit věci, kterých se obává
  • pomozte mu překonávat zklamání ze ztráty samostatnosti. Mluvte společně o jeho obavách a ujišťujte ho, že ho máte rádi
  • zakryjte zrcadla nebo je úplně odstraňte, pokud je nemocný při pohledu na svůj obraz zmatený
  • omezte sledování televize, pokud některé programy nemocného zneklidňují a způsobují mu rozčilování. Upozornění – nemocný může považovat to, co vidí na obrazovce, za realitu
  • pokud má nemocný halucinace, vyhledejte lékařskou pomoc

Pohyb

Osoba v mírném stadiu Alzheimerovy nemoci je často schopná se docela dobře pohybovat samostatně, ovšem je třeba mít stále na paměti její bezpečnost. Vyhraďte nemocnému pravidelnou dobu pro cvičení, abyste udržoval jeho dobrý fyzický stav.

Úpravy prostředí

  • pokud jsou prostory domu příliš rozsáhlé a matoucí, zkuste část domu uzavřít.
  • odstraňte nábytek, který se nepoužívá. Pokud je místnost neuspořádaná, chaotická, odstraňte nepotřebné objekty
  • zabezpečte, aby frekventovaná místa byla vždy uklizená a dobře osvětlená. Zajistěte nemocnému bezpečný pohyb prostorem. Pokud má nemocný sklony k bloumání, zprůchodněte cest domem. Rozmístěte židle, aby bylo možné odpočívat
  • snažte se zajistit, aby lékařská vyšetření probíhala ambulantně a nemocný nemusel zůstávat přes noc v neznámém prostředí. Pokud je vícedenní pobyt v nemocnici nezbytný, dejte mu s sebou známé předměty – přikrývku, obrázek, oblíbenou hudbu či oblíbenou knihu. Nemocného tak uklidníte, snížíte jeho rozrušení
  • pokud cestujete, snažte se vyvarovat neznámých míst. Poproste někoho, aby vás na cestě doprovázel a pomohl vám nad nemocným udržet dohled. Snažte se, aby dovolená byla jednoduchá, v pomalém tempu. Dávejte přednost několika krátkým výletům namísto jednomu dlouhému. Cestujte v méně rušné denní době. Berte s sebou oblíbené věci nemocného. Mějte s sebou informace, ze kterých je patrné, že cestujete s nemocným s dementním onemocněním a také seznam případných kontaktů, pro případ, že by se něco přihodilo. Mějte u sebe vždy doklady nemocného.

Podporujte smysly

  • objímejte nemocného často, dávejte mu najevo, že ho máte pořád rádi, i když vašim slovům ne vždy rozumí. Pro některé lidi je objímání a tělesný kontakt nepříjemný, ale pro většinu lidí přináší i jemný dotek uklidnění
  • udržujte si humor a veselost, čtěte mu nahlas
  • uvědomte si, jaké potěšení a radost může přinést osamělé osobě živé zvíře, například pes. Mnoho zařízení s pečovatelskou péčí má vlastní terapeutické programy se zvířaty nebo chová domácí zvířata
  • povězte kněze či jiného duchovního, aby přišel nemocného navštívit
  • někteří lidé v tomto stadiu nemoci mají sklon brát vše do ruky, co je v jejich dosahu a dávat si předměty do úst. Prohlédněte dům, jako kdybyste jej zabezpečovali před malým dítětem. Odstraňte vše, co by mohlo být nebezpečné nebo co by mohl nemocný spolknout